Konec srpna patří ve většině oddílů přípravným soustředěním a nejinak tomu bylo i u nás. Letos jsme vyrazili do Jaroměře, kam nás na soustředění pozval oddíl Slavia Hradec Králové. Sešli jsme se v pondělí 22. 8. na Hlavním nádraží a ve složení: Jonáš Diblík, Marcel Dvořák, Honza Grecký, Sam Heller, Adam Jiruš, David Kočí, Vojta Krupička, Prokop Ludvík, Kuba Parobek, Jirka Pihrt, Filip Slanina, Prokop Sojka, Vašek Valda, Kristián Vítovský, Saša Štěrbová, Terka Burešová, Michelle Černíková a trenérský kvartet Lenka Vopálková, Bára Řehořová, Martin Januš a Štěpán Rezek se vydali směr Jaroměř.

Cesta byla až překvapivě krátká, v 11 hodin jsme dorazili na místo, ubytovali se na místním internátě, došli si na oběd a odpoledne absolvovali první rozplavávací trénink po prázdninách. Ačkoli bazén byl 50-ti metrový, nikdo se neutopil a 2 hodiny tréninku utekly jako voda. Hned v úterý začal nabitý program: v 7 ráno běh, od 8 do 9 trénink ve vodě, pak snídaně, krátký oddech a v půl 12 už se zase skákalo do vody, pak oběd, poledňáček, který většinou patřil spánku, od 4 odpolední hry a od půl 7 do 8 zase trénink ve vodě, po kterém se všichni těšili na večeři. Nakonec přišla chvilka volna a šlo se spát.

S takovou intenzitou se každý zlepšoval den ode dne a ve čtvrtek už jsme po dlouhých pólistických prázdninách zase vypadali jako družstvo vodního póla. Nutno připomenout, že se nám během týdne vyvrbil i nový brankář pro příští sezónu mladších žáků, Sam Heller. Martin Januš, reprezentační brankář a nejlepší brankář minulé sezóny, si Samíka vzal do parády a pokroky byly neuvěřitelné. První nesmělé pohyby se změnily v jisté zákroky a tak doufáme, že to Samovi vydrží, bude dál trénovat, makat a v sezóně podrží svůj tým hráčů ročník 99 a mladší.

Pilně trénoval každý, kdo přijel, dokonce i naše nejmladší účastnice Emička, která kromě plaveckého zdokonalování svého stylu dohlížela i na průběh trestů a za sebemenší porušení pravidel naordinovala každému 20 klik za sebou.

  Od pondělí do pátku se běhalo, plavalo, střílelo a nabírala se ztracená kondička. Víkend ale už patřil závěrečnému mezinárodnímu turnaji, na který kromě nás, Tábora a Hradce, přijely také dva slovenské týmy z Vrútek a Piešťan. V prvním zápase jsme nastoupili proti místnímu týmu z Hradce Králové, který minulou sezónu vyhrál celý Pohár mladších žáků. Výsledek nebyl moc lichotivý, ale bojovnost a snaha našich Steppáčků byla neuvěřitelná. Sobota dopoledne patřila duelům se Slovenskem. Vzhledem k tomu, že některé slovenské týmy trénují přes léto dvakrát denně a přes zimu každý den, čekali jsme obrovskou nálož. I přes poměrně vysokou prohru jsme hráli důslednou obranu a některé krásné akce, především Vaška Valdy a Prokopa Sojky, skončily pěknými góly. Večerní zápas, již téměř za deště, jsme odehráli proti Táboru. Začátek nám utekl, a tak i přes vyrovnanou druhou půlku zápasu, jsme nakonec podlehli i Táboru. Nedělní chladné ráno nám ale přineslo první výhru turnaje 8:6, kde se blýskl opět Vašek Valda a Prokop Sojka. Překvapivě útočně se projevil i Adam Jiruš, a tak jeho pozice středního obránce se možná brzy změní v útočnou. Pěkné zákroky vytáhl v bráně i Sam Heller. Terka Burešová ukázala, že má potenciál být rychlé křídlo a Saša Štěrbová dokázala obrat neuvěřitelné množství hráčů o balón. Marcel Dvořák, který z celého družstva hraje nejkratší dobu, pouhé 3 měsíce, se dostal do základní sestavy a jeho talent je bezesporný. Do zápasu se výborně začlenili i naši nejmenší hráči Filip Slanina a Kuba Parobek. Nejmenší hráč Jonáš Diblík zatím do hry nastupoval jen na kratší dobu, ovšem úspěch u hradeckých slečen měl jednoznačně největší. 

Celé soustředění vyvrcholilo vyhlášením turnaje a předáním nejlepších individuálních ohodnocení. Naše družstvo si odvezlo pohár za 5. místo v turnaji a dále cenu za nejmladšího hráče pro Jonáše Diblíka a cenu za nejlepšího hráče družstva, kterou obdržel kapitán našeho družstva, Prokop Sojka. Zápisy o utkáních.

Co dodat na závěr? Soustředění nám ukázalo, jak velký potenciál naše družstvo má. Jsme dobrá parta, máme talentované hráče a hráčky, zlepšujeme se turnaj od turnaje, ale pořád nám chybí kousek k tomu, abychom se mohli rovnat s týmy, které hrají již několik let. A tak nám nezbývá nic jiného než zamakat. Nezapomenu na větu, kterou pronesl na konci soustředění Vojta Krupička, když řekl: „Tak hold budeme muset víc trénovat, budeme chodit na každý trénink, budeme chodit všichni běhat a budeme se víc snažit.“ Líp bych to neřekla, a tak vzhůru do nové sezóny. Já osobně už se nemůžu dočkat!!!

pro stepp.cz připravila Lenka Vopálková